Početní růst stavů v těchto jednotkách se projevil obzvláště během roku 2004, kdy s datem 1.1.2004 je spojován i vznik plzeňské roty. Jelikož každá správná jednotka má mít svůj název, a my jsme chtěli zdůraznit hrdý vojenský odkaz našeho města, zvolili jsme si název PĚTATŘICÁTNÍCI, jakožto hold nejslavnější plzeňské vojenské jednotce všech dob.

3- první neoficiální znak jednotky (používaný na rukávu)

Náš kolektiv je tvořen velmi dobrou partou lidí, kteří jsou ochotni udělat vše pro dobrou věc a jsme podpořeni skvělým vedením aktivních záloh v Plzni. Mezi jednotlivými četami naší roty funguje zdravá soutěživost, která jde ale v případě potřeby okamžitě stranou, v zájmu jednotky . Tato soutěživost je také podpořena velením skvělého velitele roty, který má díky svým zkušenostem v teamu obrovskou prestiž.

K dobru pětatřicátníkům lze také přičíst perfektní zdravotní zajištění, za které vděčíme našemu Hawkeyemu - lékaři býv. vojenské nemocnice v Plzni, kterého si spousta z nás zvolila i jako svého lékaře v civilním životě.

To samo o sobě svědčí o jeho profesionalitě více, než jakákoliv slova chvály, protože v dnešní době, kdy si můžete z lékařů vybrat, kdo by zůstával u nějakého hňupa, že?

Úkolem roty je v případě ohrožení státu střežit strategicky významné objekty na území Plzeňského kraje, vojáci mohou být rovněž nasazeni při živelních pohromách a dalších mimořádných událostech a to jako bezpečnostní složka samostatně, nebo i jako součást Integrovaného záchranného systému.

Jak již bylo popsáno na začátku , naše jméno je převzato z názvu nejslavnější plzeňské vojenské jednotky všech dob . Je tedy čas na několik slov z její historie :

Když byla Evropa v poslední čtvrtině 17.století ohrožena náporem tureckých nájezdníků, vznikalo na jejím území mnoho nových vojenských útvarů. Nejinak tomu bylo i v Rakousku a v jemu podřízeném Českém království.

Tak se stalo, že 8.1.1683 byl českým a uherským králem a římským císařem Leopoldem I. založen legendární plzeňský 35. pěší pluk. Ten pomáhal Rakousku - Uhersku psát dějiny válek bezmála 270 let. Místo pro jeho kasárna vybral při návštěvě Plzně osobně císař Josef II. Historie 35.pěšího pluku je opravdu bohatá. Již v roce svého založení zasáhl do obrany Vídně, kdy byla v podstatě rozdrcena turecká vojska a byl tak zamezen postup Turků dále do Evropy.V roce 1707 dobyli vojáci Neapol.

Roku 1737 vydal císař Karel VI. první cvičební řád. Poté se pěchota začíná dělit na těžkou (řadovou z rakouských erbovních zemí) a lehkou (doplňovanou z Uher). Plzeňský pluk byl řadovým plukem a roku 1769 obdržel své řadové číslo 35. Nechyběli v bojích u Prahy v roce 1757, Saragossy, Lovosic. Roku 1771 byl 35.pěšímu pluku oficiálně přidělen odvodní okrsek Plzeňský kraj a štábní stanice v Plzni. Roku 1789 se 35.pěší pluk znovu účastnil tažení proti Turecku (spolu s Ruskem pod velením maršála Gideona Laudona) a od 14.září také obléhání Bělehradu (monarchie zároveň válčila proti Prusku v Čechách). 30.9. se pětatřicátníci účastnili přímého dobytí srbské části města v sestavě polního zbrojmistra hraběte Clerfayta. Od roku 1792 nesl 35.ppl. název Brentano a ač posádkou v Plzni, jeho doplňovacím okresem se kromě Plzeňska stal i haličský Tarnopol. Pochopitelně, ani v Napoleonských válkách (1792 – 1815), nemohl 35.ppl.zůstat stranou. Roku 1793 se podílel na první porážce francouzských revolučních vojsk v rakouském Nizozemí u Neerwinden.

Mimo jiné, absolvoval roku 1809 bitvu u Aspren-Essling (dnes část Vídně), kde se po celé řadě neúspěchů podařilo armádě arcivévody Karla Habsburka ve dvoudenním střetnutí porazit a téměř zničit samotného Napoleona. Pronásledování zbytků ustupujícího nepřítele zabránila jen únava.

Plzeňský regiment byl přítomen v Bitvě národů u Lipska, jejíž operační plán vypracoval pozdější polní maršál hrabě Radecký, a jejíž průběh řídil kníže Felix Schwarzenberg jako vrchní velitel spojeneckých vojsk.  35.Regiment se aktivně účastnil krvavé bitvy u Soferina roku 1859 a v Prusko-rakouské válce v létě roku 1866 byl zařazen v sestavě Sev. armády v I.sboru v brigádě gen.maj. von Abeleho, spolu se 72.ppl.

Bojoval spolu s Jizerskou skupinou u Mnichova Hradiště a Jičína. V samotné bitvě u Sadové tvořili „hoši jako květ" zálohu a v samém závěru jako součást zadního voje statečně a efektivně kryli ustupující rakouskou armádu.

14.12.1912 odjela část 35.ppl. na bosenskou hranici, kde panoval neklid z balkánské války, zatímco sociální demokraté uspořádali při této příležitosti v plzeňských ulicích bouřlivé demonstrace proti válce.

Uniformy Pětatřicátníků bylo možné zahlédnout ve všech významných bitvách, kterých se Rakousko-Uhersko zúčastnilo.Heslo na plukovním praporu - VYTRVÁME , DOKUD NEZVÍTĚZÍME - vedlo vojáky nejen vpřed, ale také z bitev zpátky domů. V létě 1914 se Pětatřicátníci účastní 1.světové války a to na ruské frontě,

v roce 1915 se vyznamenávají násilným přechodem řeky Dněstr. V roce 1916 je část pluku nasazena na italské frontě.

2. - 3.7.1917 byly 35.ppl se 75.ppl v sestavě 37. brigády 19. pěší divize (polní podmaršálek Eduard Böltz) IX. sboru, poráženy u Zborova od čs. legionářské brigády. 35.ppl.ztratil 1.800 mužů neboť německé zálohy nenastoupily včas. Po bitvě zbývalo z 35.ppl. pouhých 50 Němců a 476 Čechů. Následně bylo porážky obou pluků zneužito k očerňování Čechů a k jejich nařčení ze zrady. Vyšetřování chování českých pluků u Zborova skončilo 11.10.1917 očištěním jejich cti. To již byl pluk doplněn a nasazen na italské frontě. Jeho III. prapor samostatně a hrdinsky bránil strategicky důležitou železniční trať do Terstu v prostoru Tolmeinu a byl později využit spolu s prapory berounského III/88 a píseckého IV/11 regimentu k výstavbě nového pěšího pluku č.111. Za Císaře z čistě českých okresů padlo v I.světové válce 138.128 vojáků, v legiích na straně Dohody celkem 5.405. Toto srovnání hovoří o loajalitě českého vojáka k trůnu a koruně samo za sebe. Koncem války byly zbytku 35.ppl. staženy nazpět k Plzni, kde se, poté, kdy je poslední král a císař Karel Habsburský zprostil povinnosti přísahy, účastnily zajišťování nové české státnosti v tradičních zemských hranicích.

Po celou dobu svého slavného působení plnil pluk slova přísahy:

„Pětatřicátníci shromáždí se též vždy kolem svého práporu, kdykoliv je Jeho Veličenstvo náš milovaný císař a král povolá, aby korouhev svou novými vítěznými vavříny ověnčili, rádi odhodláni, své statky a svou krev pro císaře a svou vlast obětovati.“

6.11.1918 se náhradní prapor císařského 35.ppl. (550 mužů) vrátil do Plzně z Hermagoru a již 19.11.1918 postoupil oddíl náhradní praporu 35.ppl pod velením plk.Viléma Slezáčka po chebské železnici do Plané a Mariánských lázní. Odtud se před sudetoněmeckou přesilou stáhl do Stříbra. 27. - 29.11. posílen jednotkami z Klatov a Berouna postoupil proti Žihli, 6.12. obsadil Blatno, 7.12. Podbořany, 8.12. Bečov n. Teplou a znovu M. Lázně. 12.12. vstoupil odd. 35.ppl. do Karlových Varů. 22 – 23.12. dokončil obsazení oblasti až po Ašský výběžek a přispěl k likvidaci provincie Deuttschböhmen.

Na základě výnosu italského min.války z 13.8.1918, byl 13.9.1918 v Itálii založen 35.ppl. čs.legií Foligno.

Tento duální pluk se pak dne 8.12.1918 v Padově účastnil i oficiálního zakončení legionářské anabáze. 23.1.1919 vedl II. a III.prapor 35.ppl.Foligno pod velením kpt.Julia Aujeského pomocný úder na Těšínsku proti Polákům od Čadce přes Jablunkov k Bystřici. Po přeskupení 26.- 27.1. nastupoval na Těšín. Ve dnech 27.4. – 10.7.1919 bojoval v sestavě 6.čs.střelecké divize na Slovensku. Rozpadem Rakouska-Uherska zanikl i císařsko-královský 35.pěší pluk. Již příštího roku, Výnosem MNO ze dne 21.12.1919, byly s platností od 1.1.1920 unifikovány a reorganizovány čs. jednotky. 35.ppl. se dočkal obnovení spojením s 35.ppl. Foligno italských legií a doplněním čerstvými odvedenci. V říjnu 1920 setrvávaly jeho části (tech.rota, I. a III.prapor, II,prapor) do ledna 1921 v Levoči, do března 1921 v Lovinobani, pak v Kladně a od 25.6.1929 v Kralovicích). 23.9.1935 byl III.prapor 35.ppl. přemístěn do Klatov.  2.2.1937 následovaly do Klatov tech.rota a rota doprovodných zbraní a 25.3.1938 odešlo do Klatov i velitelství pluku, pomocná rota a I.prapor. K 1.12.1938 do Klatov z Kralovic přemístěn i II.prapor a v Plzni zůstal jen náhradní prapor.

Poslední bojové nasazení pak proběhlo v září 1938 v rámci 2.plzeňské pěší divize.

Se zbytky československé armády byl 31.7.1939 oficiálně rozpuštěn i 35.ppl. Mnozí jeho příslušníci však odešli do zahraničí bojovat proti okupantům na straně spojenců.

Po osvobození v roce 1945 byl 35.ppl. v Klatovech obnoven a roku 1948 mu byl vrácen čestný přídomek Foligno.

Pluk vzápětí přemístěn posádkou do Domažlic až do 1992. Do té doby však prodělal řadu přezbrojení, reorganizací a přejmenování. V padesátých letech 20.století je klasické označení vojenských útvarů nahrazeno krycím číslováním. Přesto víme, že život jednotky pokračuje po druhé sv. válce v tomto pořadí :

léto 1945 obnoven pěší pluk 35 Klatovy
- 3.3.1948 pojmenován pěší pluk 35 „Foligno"
- podzim 1948 přemístěn do Domažlic
- 9.5.1950 zrušen název „Foligno" a propůjčen název „Čs. bojovníků ve Španělsku"
- 1.10.1954 reorganizován na 35. střelecký pluk „Čs. bojovníků ve Španělsku"
- 9.5.1955 přečíslován na 68. střelecký pluk „Čs. bojovníků ve Španělsku"
- 1.10.1958 reorganizován, přečíslován a přejmenován na 12.motostřelecký pluk „Juraje Jánošíka"
- 25.3.1970 zrušen název „Juraje Jánošíka" a propůjčen název „Hronský"
- 31.7.1992 zrušen

Po roce 1993 na tradice 35.ppl oficiálně navázal 21. mechanizovaný prapor České armády .

K 1.1.1994 na základě 10. mechanizovaného pluky vznikl 21. mechanizovaný prapor a 22. výcvikové středisko.

Rozkazem prezidenta republiky byl 21. mechanizovanému praporu dnem 8.5.2001 propůjčen historický název "Pětatřicátníků", čímž byla připomenuta existence Pěšího pluku 35 „Foligno“.

Pětatřicátníci zůstali sídlem ve VÚ Janovice nad Úhlavou. Opět se účastnili bojových misí, například v rámci mezinárodních sil v Bosně a v Kosovu, v místech, kde pětatřicátníci nejednou ve své historii bojovali a umírali.

K ukončení činnosti 21. mechanizovaného praporu došlo 31.3.2004, zatímco 22. výcvikové středisko bylo 1.1.1998 reorganizováno na 22. mechanizovaný prapor, který zanikl již 30.11.1999.

A právě zde od 1.1.2004 navazuje na bohatou historii pětatřicátníků naše jednotka Aktivní zálohy .

Mezi nejznámější pětatřicátníky patří :

herec Martin Růžek, generál Karel Paleček, otec Karla Gotta, otec akademického malíře Vladimíra Havlice, mjr. ing. Michal Pecha, pplk. MUDr. Vladimír Pecháček a nemožno rozhodně opomenout nejslavnějšího Pětatřicátníka s jehož písničkou je tento pluk nesmazatelně spojen, a který dokázal pluk definitivně zapsat do paměti národa:

Karel Hašler.

HYMNA PLZEŇSKÉ JEDNOTKY AZ: KAREL HAŠLER - POCHOD PĚTATŘICÁTNÍKŮ

DOVOLIL BYCH SI TVRDIT, ŽE TATO HYMNA JE NEJEN NEJSLAVNĚJŠÍ HYMNOU MEZI JEDNOTKAMI AZ, ALE ŽE JE I NEJZNÁMĚJŠÍM VOJENSKÝM SONGEM V DĚJINÁCH ČESKÉHO VOJENSTVÍ.

JEDINOU SROVNATELNOU VYJÍMKOU MŮŽE BÝT SNAD BĚHEM 2. SVĚTOVÉ VÁLKY PROSLAVENÁ PÍSEŇ "ŠKODA LÁSKY", ČI PROSLULÝ CHORÁL HUSITSKÝCH VOJSK "KTOŽ SÚ BOŽÍ BOJOVNÍCI".

Pozn.:

Veškeré návrhy znaků navržené členy jednotky AZ jsou jejich duševním vlastnictvím, jsou dány k dispozici jednotce, a vlastníci je samozřejmě mohou používat.

Nikdo jim tedy nemůže jejich používání zakazovat (obr. 2, 3, 5, 6 - rtm.Labecký, obr.3 čet. Šebesta).

Znaky vytvořené s pomocí VHÚ jsou společným duševním vlastnictvím (obr. 1 - rtm.Labecký, pplk. Plescher  a VHÚ a obr.4 - plk.Beneš a VHÚ)